Když jsem před lety viděla prvního bordíka, připadal mi tak ošklivý, až se mi
zdál hezký .o))
Dnes, o pár let později jsem těmhle ježatým voříškům totálně
propadla a nedám na ně dopustit. Bordík je skladný, vždy veselý, není potížista a zodpovědně ho mohu
doporučit jak starým lidem, tak dětem, jak do bytu, tak do domku... prostě ideál :o)
Bordík je
něco jako typický chlap... občas vám pekelně leze na nervy, chvílemi by jste ho roztrhli, ale když
zvážíte všechna pro a proti a porovnáte ho s ostatními, nakonec jste setsakra rádi, že máte zrovna
jeho .o))
Před čtyřmi roky jsem vybírala pesana vhodného pro naši
rodinu.Požadavky byly nastaveny přísně: pes měl být partnerem pro našeho dvouletého raubíře, v
nepřízni počasí aktivně provozovat gaučing, při pěkném počasí s námi lítat a sportovat. Nic příliš
křehkého, ani nic velikánského... když už jsem to vzdávala, u známých jsem narazila na psa tak
dojemně ošklivého, až byl krásnej...prostě voříšek k zulíbání,evidentně splňoval všechny mé
požadavky, až na to, že byl jejich. .o)
Jaké bylo mé překvapení, když jsem se pak dozvěděla,
že ten voříšek má rodokmen, že jsem se v ten moment začala stydět za svůj prostý původ.o)) A bylo
vybráno!
Pro prvního bordíka jsme si jeli do hájovny u Mníšku. Neodradilo mě ani
to, že jeho maminka na první pohled nevytrimovaná po zimě vyhlížela trošku jako rozčilený dikobraz a
štěně jsme si odvezli domů. Díky zuřivému ulovení plyšového netopejra dostala čubinka jméno
Buffy ( zabíječka upírů)
Buffy splnila veškerá naše očekávání.... v pražském
bytě se válela na gauči, nebyl problém s nevybitou energií. I přes přehnanou aktivitu našeho prcka
byla ideální dětský parťák a kamarád, i když by občas měla za co ( přehnaná dětská horlivost) nikdy
nekousla, od mala byla dáma a ty se přece nemstí .o))
Na procházkách ve Stromovce lítala jak
drak, ochotně se s malým kočkovala( pesani prominou nevhodný výraz) a po pár okřiknutích
klidně pobíhala mezi kačenkami, které prcek ve Stromajdě krmil. Její terieří temperament se
projevoval jen při vítání návštěv, kdy jim nezřízeně plachtila kolem hlavy a svou roli uvítacího
výboru brala smrtelně vážně. I když mají bordíci pověst nepřátel koček, Buffy se s nimi kamarádila
tak, že spali s ní v pelíšku. Zvíře které neuvítala zrovna s nadšením bylo synkovo morče,
projevovalo se to ale jen nepatrným tikem v oku při jeho spatření .o))
Po nějakém
čase jsme se rozhodli přestěhovat na venkov. tady nastal maličko problém... v naší poklidné dámě se
projevily geny po mamince, expertce na černou zvěř a zcela nedůstojně se probourala do chlívku k
pořízeným prasátkům. Její prohřešek měl ale svědky, ona na první okřiknutí tu špinavou havět pustila
a okamžitě se klidila do bezpečí. Její rychlou reakci při povelu pust bych ocenila, kdyby jedno z
vyděšených prasat nevzalo zrovna v ten moment onou dírou dráhu do polí a já, štvána dětským pláčem a
mateřským instinktem který velel zamezit dětskému zklamání netvrávila následující hodiny
rodeem po přilehlých polích. Styděl by se Bivoj, styděla se Buffy, čuníka jsem ulovila.
.o))
V blízkosti polí a lesů bylo na čubině daleko víc vidět jak ji
láká lov,i když se snažila jako správná elegantní dáma zachovat dekorum. Přesto, že měla být původně
jen mazlík, zkusili jsme první výstavu, kde byla velmi úspěšná a dokonce absolvovali norovací
zkouška, kde vysloveně zazářila.
Těmhle ježatým ošklivcům jsem propadla
natolik, že jsme pořídili ještě druhou čubinku a zakládáme chovatelskou stanici. Chci se zaměřit na
chov psů s loveckými vlohami,sportovním duchem, ale hlavně ideální společníky do rodin.
